Nej, nej, nej. Turnaj USDGC se dá popsat spoustou různých veskrze pozitivních slov a superlativ, ale stejně se pouhá představa realitě ani nepřiblíží. Své pohledy na celou akci a své příběhy vám v tomto článku popisují Přemek Novák a Bohdan Bílek, kteří se UDSGC 2018 zúčastnili.

Začátkem října dvojice discgolfistů Přemek Novák a Bohdan Bílek nasedají na letadlo letí přes Toronto až do USA. Dříve v tomhle roce se totiž přihodilo pár nečekaných zato skvělých událostí, které Přemkovi i Bhdanovi zajistily místo na jednom z nejprestižnějších discgolfových turnajů na světe, výročnín 20. USDGC (United States Disc Golf Championships).

Přemek si svůj spot vysloužil organizací Konopiště Open, největšího turnaje, který Česká republika kdy viděla. Bohdan si tento prestižní spot zajistil na mistrovství Evropy, kde vyhrál juniorskou
kategorii, ale taky se v celkových výsledcích umístil na 9. místě což s malým štěstím stačilo, oaby se mohl do Ameriky podívat také.

Bohdan Bílek, mistr Evropy v kategorii do 18 let

Všechno se to stalo strašně rychle. Na mistrovství Evropy jsem si dal za cíl umístit se v první čtyřce, ale na první místo a titul mistra Evropy jsem moc nemyslel, i když se mi ta myšlenka vzadu v hlavě trochu klubala. Nicméně s každým kolem jsem se zlepšoval, nabýval sebevědomí a pomyšlení na titul Mistra Evropy bylo čím dál tím silnější. Naplno jsem v to uvěřil až můj závěrečný putt skončil v řetězech.

Při cestě zpátky domů mi přišel mail od pořadatele, ve kterém stálo, že zapomněli rozdělit spoty na USDGC, turnaj který si touží zahrát každý discgolfista. Když jsem ten mail četl tak mi nedocházelo proč mi to přišlo, ale pak jsem mezi hráči s přidělenýmy spoty viděl svoje jméno. Na chvíli mi přišlo, že je to chyba, protože spoty byly pouze pro prvních 5 nejlepších a já byl 9., ale pak jsem si uvědomil, že první 4 už svůj spot dostali na Konopišti dříve v létě. Byl tu ale jeden velký problém.

Turnaj se měl konat za cca 2 měsíce a já byl přesvědčený, že tolik peněz nemůžu sehnat, takže ze mě všechen adrenalin dost rychle vyprchal a začínal jsem se už smiřovat s tím, že si na svůj sen budu muset ještě pár let počkat. Mám ale obrovské štěstí, že naše discgolfová komunita je plná dobrosrdečných a přejících lidí. Právě tihle lidé se rozhodli, že mi na můj výlet do USA přispějí a pomohou mi si můj sen splnit. Celkově se vybralo 72 166,- nad čím mi stále zůstává rozum stát. 2 měsíce uběhly jako voda a já jsem v neděli 30.9. sestoupil ze stupně vítězů s titulem Mistra České republiky přímo do Přemkového auta a v pondělí ráno už jseme oba seděli v letadle, směr USA.

Na turnaj jsem si nekladl velké cíle, chtěl jem si to hlavně užít a nechtěl jsem si dojem pokazit žádnými negativy. V tréninkovém kole, které jsme absolvovali s Natem Sextonem, jsem se cítil dobře a docela sebevědomě, bohužel jsem to pak v ostrých kolech moc nezúročil a hrál jsem dost pod svoji úroveň. Tamní hřiště je designované tak, aby potrestalo za každé škobrtnutí. Jelikož jsem docela agresivní hráč, dokážete si asi představit, proč moje skóre bylo takové jaké bylo. Šlo o to hrát safe a útočit jen ve správný moment. Abych však dokázal dobře posoudit kdy útočit a kdy hrát safe bych potřeboval víc než jen jedno tréninkové kolo. To, že jsem hrál tak jak jsem hrál je teď to, co mne mrzí asi nejméně, protože jenom ta možnost si zahrát tak legendární turnaj a na pár dní si připadat jako pravý profesionál byl pravděpodobně můj nejvěští životní zážitek. To ovšem neznamená, že se to nebudu snažit překonat.

Děkuji všem co se podíleli na splnění mého snu, snad vám to všem někdy budu schopný někdy oplatit.

Přemek Novák, ředitel turnaje PDGA Major Konopiště Open 2018

Odmalička mě to táhlo ke sportu. Na určité výkonnostní úrovni jsem toho vyzkoušel hodně – lyže, aikido, basket, rádiový orientační běh, atletika. Nakonec  jsem zakotvil u hokeje. Každá holka chce přece slyšet ty dvě slova:

Hraju hokej.

Tak proto. A protože to bylo pomerně pozdě, v 7. třídě základní školy, tak jsem se postavil rovnou do branky. Hokej mi vydržel až do maturity. Jako hokejista jsem si užil jedno z nejkrásnějších období tohoto sportu u nás – Vídeň, Nagano, největší české hvězdy NHL na vrcholu svojí kariéry. Jágr, Eliáš, Hašek. Byla to nádhera, hltal jsem vše, kde se puk jenom šustnul. Taky jsem chtěl do NHL, do repre, hrát Extraligu, ale když mi na gymplu začalo docházet, že to zřejmě neklapne, šel jsem studovat sportovní obor na univerzitu a s hokejem v podstatě ze dne na den přestal.

Nechyběl mi, rekreologie není běžná škola. Hlavně v prvním ročníku jdete z jednoho sportu do druhého. Běžně jsem se sprchoval i 3x denně. Ráno kanoistika, pak rychle na házenou a večer ještě rytmická gymnastika, ta byla ultra vypečená. Na stesk po hokeji nebyl čas, naopak se přede mnou zjevovaly další a další nové obzory a možnosti, čemu se věnovat. Výkonnostní sport šel stranou, co víc, přestával jsem v něm vidět smysl. Chtěl jsem přinášet zdravý pohyb celé společnosti, nejenom sportovně zdatným jedincům. A pak přišel discgolf a já si řekl, “to je ono!”. Pohodový sport pro každého, který má potenciál rozhýbat všechny generace..

Začali jsme stavět hřiště, další rok jsme si řekli, pojďme udělat první turnaj a třeba rovnou celou sérii – Slovácká discgolfová túra. Další hřiště, další turnaje, více discgolfu, první vítězství, opojný pocit, víc hráčů, větší konkurence, přece nemůžu prohrávat, když navrhuju hřiště… Soutěživost z mládí se začala projevovat naplno. Drala se na povrch a motivovala mě být lepší a lepší. A pak to přišlo. Reprezentace. Byl jsem nominován na Mistrovství Evropy v discgolfu. Do Švýcarska, Do Ženevy. A pak ještě jednou o dva roky později do Finska. Reprezentovat svou zemi je krásný pocit, přál bych to každému. A pak se to začalo komplikovat, začali se objevovat další a další noví hráči. Mladší, takoví, kteří mají více času k tréninku. A reprezentace se zase začala vzdalovat. Můj discgolfový guru, Jussi Meresmaa mi říkal “naše role je jinde”, s poukazem na organizaci mezinárodních turnajů s globálním dosahem nebo budování nových hřišť po celém světě. A tak jsem se zase začal smiřovat s tím, že s reprezentačními sny je konec.

Střih.

“… representing The Czech Repubic: Premek Novak!” To jsou slova Andyho Greena, startéra na neprestižnějším discgolfovém turnaji světa United states disc golf championships, když vás vyzývá k prvnímu hodu každého kola. Tedy v případě, že jste z Česka a jmenujete se Přemek Novák. Ozve se krátký potlesk a pak už jste tam jen vy a TO hřiště.

A dalších 130 hráčů, kteří se kvalifikavali na špičkových turnajích po celém světě. Ti nejlepší z nejlepších. A s těmi se mám já poměřovat? “Ani náhodou”, pomyslel jsem si, když jsem poprvé zjistil, že jsem obdržel divokou kartu pro ředitele kvalifikačního turnaje Konopiště Open. Přece neutratím 50 tis. za výlet do států, abych se tam ztrapnil. Byl jsem rozhodnutý, že nejedu. Pak ale Bohdan, borec, kterého jsme v prodiscgolfu podporovali takřka od jeho úplných začátků, vyhrál Mistrovství Evropy a zároveň se svým skvělým výkonem kvalifikoval na USDGC. Poprvé v historii normální cestou, tedy ne tak, že by obdržel divokou kartu, jako já nebo Lukáš Filandr v loňském roce. Něco se ve mě zlomilo a já si řekl, že chci jet, že chci pomoct Bohdanovi a chci zažít atmosféru turnaje, který je ekvivalentem golfových Masters v Augustě. A že to je možná moje poslední příležitost, si takový turnaj zahrát.

A tak tam stojím na výhozišti první jamky a v duchu si říkám: “Hlavně netref ten první strom, nebo ty šutry…”

Jak to dopadlo víte, nebo se můžete podívat zde. Poslední jsem neskončil. Cokoliv lepšího beru jako úspěch. V průměru jsem hrál přesně na svůj rating, takže odjíždím spokojen. Nejenom to. S sebou si přivážím spoustu inspirace, zážítků, zkušeností a nových známostí. Rád bych se s Vámi o některé z nich podělil.

Lokalita

Jižní Karolína je totální amerika. Široké ulice, gigantická parkoviště, žádné chodníky. Turnaj se odehrává ve sportovním kampusu univerzity Winthrop. A to je panečku bomba. Hřiště se vine kolem jezera se třemi fontánami, podél golfového hřiště, baseballového diamantu, tenisového areálu, multifunkční arény, hřiště na americký fotbal, náš evropský fotbal. Mezi tím krásně střižený trávník, stezky, chodníky. Všechno perfektně udržované a využívané. Něco podobného jsem v česku neviděl. Univerzita také s organiátory skvěle spolupracuje a funguje to zřejmě dobře. Letošní USDGC bylo v pořadí již dvacáté.

Hřiště

Jedním slovem těžké! A hned tím druhým krásné! A zase těžké. Trestá jakoukoliv troufalost, jakoukoliv odchylku od precizní hry. Všude OB nebo aspoň hazard. Na druhou stranu, když člověk hraje svoji hru, to na co má a nejde do rizika, dokáže odměnit dobrým výsledkem. Par hřiště byl ve všech kolech hodnocen ratingem přes 1000 bodů. Poslední celkové skóre, které stačilo na payout bylo +3, za even par pořád ještě berete 440 dolarů.

Pokud bych měl vystihnout jamku, jenž se mi líbila nejvíce, tak je to jednoznačně jamka č. 2. První část fairwaye vede pod staletýmu duby, které mají větve relativně nízko. Jamka navíc vede mírně do kopce, takže je potřeba hodit placatou bombu nebo roller. Druhým hodem pak jdete po koši, kdy se podstatná část letu disku odehrává nad parkovištěm (OB) nebo jdete z pravé strany, kde zase hrozí, fade nebo skip na stejné parkoviště nebo OB v pravo za plotem. Odkud si svůj disk mimochodem jen tak nevytáhnete. Jedná se o soukromé zahrady a majitelé nejsou discgolfu příliš nakloněni. A kvůli disku se nechat zastřelit nebo pokousat rotvajlerem nehodlám. A tak tam můj Roc3 leží a asi tam bude ležet navždy.

Lidi – organizátoři a fanoušci

USDGC je v discgolfové komunitě ve státech obrovská událost. Někteří fanoušci kempují takřka na hřišti už pár dnů před turnajem, aby měli ta nejlepší místa. Většina se zdržuje okolo turnajového centra, z něhož jsou dobře dosažitelné jamky č. 1, 2, 3, 5, 17 a 18. Ve finálový den bych účast odhadoval na zhruba 1500 diváků. Většina následovala nejlepší flight a chase kartu. Projevem mi hodně připomínali naše české fanoušky na Konopišti, ukáznění, ale když se někomu něco povedlo, tak se dokázali pěkně ozvat.

Mimo komunitu zasaženou discgolfem to místní obyvatelé moc netankuje. Několikrát se i stalo, že projíždějící auto naschvál zatroubilo do výhozu některého z hráčů. Ale jinak pecka. Všichni se s vámi zdraví, ptají se odkud jste. Měl jsem docela štěstí na spoluhráče. Hrál jsem s ředitelem letošních Worlds, letošním amatérským mistrem světa nebo aktuální mistryní světa Paige Bjerkaas. V každém flightu panovala přátelská atmosféra, bylo vidět, že si všichni svou účast na turnaji užívali.

Média – media house, live stream

Měli jsme to štěstí, že našim průvodcem byl Jussi Meresmaa. Na USDGC je jako doma, myslím, že to byl jeho již 14. turnaj v řadě. Hned první den nás vzal do malého kameného domečku, spiš vilky, kde sídlil ředitel turnaje a akreditovaní zástupce médií. Vesměs se jednalo o média discgolfová. Díky tomu jsme měli přístup nejenom k exkluzivnímu internetu a mohli tak uploadovat pravidelné videoblogy, ale také aspoň trochu nahlédnout pod pokličku příprav tak velkého projektu.

A bylo na co koukat. Pokud jste sledovali živý přenos z USDGC, tak víte, o čem mluvím. Pokud ne, najdete jej tady. O realizaci přenosu se starala najatá firma se zkušenostmi z MLU (americká liga ve frisbee ultimate), měli k dispozici skvělou techniku, včetně přenosového přívěsu s několika monitory, do něhož kamery posílaly okamžitý obraz dění na hřišti. Finální výběr záběrů, které šly do samotného streamu měl pak na starosti právě Jussi. Celou atmosféru dotvářelo Live studio s moderátory Jamiem Thomasem a Avery Jenkinsem. První přenos z třetího kola jsme sledovali na velké obrazovce právě v media hausu. Všichni přítomní, včetně ředitele turnaje, Kena Clima a Barryho Shultze byli nadšení z celkové úrovně přenosu. A já byl nadšený s nimi! Zase mi to rozšířilo obzor o tom co je možné.

Závěr

Samozřejmě jsem moc rád a vděčný za to, že jsem 20. USDGC mohl abslovovat. Díky za to patří mé rodině, kolegům z prodiscgolfu a především Bohdanovi. Kdyby nevyhrál titul evropského šampiona, nejel bych. Díky Bohdane! A z toho, že jsem byl tentokrát lepší, si nic nedělej, já zahrál svoje maximum, ty si sesbíral spoustu zkušeností a tvůj potenciál je někde úplně jinde. Věřím, že se tam spolu ještě podíváme. A rád ti tentokrát budu dělat caddyho :-).

V neposlední řadě bych chtěl poděkovat Simonu Lizzotovi. Po skončení turnaje se nás ujal, vzal nás na top golf (golfový několikapatrový driving range, ve kterém odpalujete míčky do terčů a načítají se vám body podobně jako u šipek nebo bowlingu), společně jsme si prošli Charlotte, nakoupili dárky v nákupáku a abychom toho neměli málo, tak jsme si ještě zahráli hřiště Hornest nests, na kterém Paul McBeth vyhrál titul světového šampiona v roce 2012. A ve finále nás ještě zavezl na letiště. Díky Simone!