Alpaca Open 2022
O víkendu 19. a 20. března jsme se já, Kuba a Radek Dostálovi zúčastnili turnaje v rakouském Stiwollu s názvem Alpaca Open. Proč jméno Alpaca? Protože hned na první jamce najdete ohradu, ve které se pasou lamy neboli alpaky a většina hráčů dokonce házela svůj první hod přímo přes jejich ohradu. A jak se nám na turnaji vlastně dařilo a jaké to bylo? To se hned dozvíte!
Hřiště
Hřiště na Alpace bylo rozděleno na dva layouty – zlatý a bílý, přičemž na zlatém hráli openi a masteři a na bílém hrály ženy a začátečníci. Bílý layout byl o něco kratší a jednodušší než zlatý, ale ani jeden nebyl vůbec lehký. Nacházely se zde jak krátké lesní jamky, tak dlouhé otevřené. Skoro každá jamka na hřišti mi přišla zajímavá a líbila se mi. Na hřišti obecně byla radost hrát, protože se nacházelo na kouzelném místě – na vrcholu kopce, odkud byly krásné výhledy do okolí a v dáli šlo také vidět zasněžené Alpy.
Co už ale taková sranda nebyla byly jamky s nakloněnou fairwayí, kde bylo často těžké se na ní udržet a zajistit, aby disk nerolloval dolů.
Bylo zde taky spoustu náročných greenů, vyvýšené koše… prostě člověk se ani na chvíli nenudil. 
Jazyky
Jelikož nás na turnaji bylo jen pár cizinců a zbytek byli Rakušani, skoro všude šla slyšet němčina. Naštěstí na nás všichni mluvili anglicky a to celkem dobře, takže jsme aspoň mohli potrénovat naše English skills a kdo chtěl, tak mohl trénovat in Deutsch. Všichni na nás byli moc milí a chovali se k nám moc hezky, což jenom umocnilo náš příjemný zážitek.
Jak se nám dařilo
Opravdový challenge začal ještě než jsme pořádně vyjeli, a to ne přímo pro mě, ale pro mého kamaráda Kubu Dostála. Když pro nás přijel jeho taťka do Olomouce, zjistili jsme, že došlo k nedorozumění a Kubův bag s disky zůstal doma. Už jsme se ale nechtěli vracet domů a jet zase zpátky, a tak si Kuba posbíral disky, které měl na koleji a vyjeli jsme. Kuba si dal nějak v hlavě během cesty a tréninku dohromady, co u sebe vlastně má za disky, dal si je do taťkova baťohu a mohli jsme se vydat do boje. Na to, že Kuba (kat. Open) neměl svoje disky, hrál vážně dobře a po prvním kole se držel na děleném 5. místě spolu s nejlepšími hráči Rakouska. Po krásném druhém kole se dokonce dostal na leadcard a od prvního místa ho dělily pouhé 3 hody. V posledním nedělním kole byly o něco těžší podmínky, zvedl se vítr a Kubovi se už tak moc nedařilo. Nakonec skončil na hezkého sedmém místě. Kategorii Open vyhrál Leon Sonnleitner, a to o pouhý jeden hod před Laurenzem Schaurhoferem a Georgem Grubnerem.
Já (kat. FPO) jsem v prvním kole zahrála par, což stačilo na první místo. V druhém kole jsem zahrála -1, z čehož jsem měla velkou radost a obecně jsem se svou hrou ten den byla spokojená. V nedělním kole se mi dařilo hůř a zahrála jsem +6. Celkově jsem ale spokojená se svou hrou a jsem ráda, že jsem na turnaji ukořistila zlato.
Radkovi (kat. Open) se během turnaje zas tak nedařilo, ale statečně bojoval dál a dál. V posledním kole zahrál své nejlepší kolo a nakonec skončil na 21. místě.
Ceny
Turnaj byl sponzorovaný značkou Prodigy Disc, která věnovala ceny v podobě discgolfových bagů, a to pro nejlepší tři hráče v každé kategorii. Dále jsme dostali poukázky do rakouského discgolfového obchodu Discgolf4you a tak dále. Ceny to byly krásné a bylo jich požehnaně. Nejkrásnější cenou ale stejně byl ten zážitek, který mi tento turnaj poskytl. Budu na něj moc ráda vzpomínat. Pokud zvažujete, že byste na Alpacu taky zavítali, určitě neváhejte. Je tam prostě krásně.
