Od Elišky: European Open 2022
Den 5 (čtvrtek 21. července)
V tento den už na mě přišla trochu nervozita, protože mi došlo, kam jsem se to přihlásila a že už ten dlouho očekávaný moment je vážně tady. První herní den.
Kolo se mi nepovedlo úplně podle mých představ, ale celkově jsem si ho užila. Nejvíc mě mrzelo, že jsem na poslední jamce (par 4), měla 8. Jinak by to kolo zas tak špatné nebylo, ale takhle jsem bohužel ze hřiště odcházela trochu posmutněle. Nešlo ale dělat nic jiného, než jít dál, protože něco takového, jako je 8 na jamce číslo 18 se může stát velmi jednoduše.
Bohdan Bílek se svým kolem moc spokojený nebyl, stejně jako Kryštof Novák. Kubovi Semerádovi se ale kolo vydařilo hezky a zahrál rating 1034.
Večer jsme se šli koupat do jezera, které je hned vedle hřiště. Bylo sice studené, ale zároveň to bylo velmi příjemné, protože byl parný den. Šli jsme taky na skokanské můstky.
Část naší výpravy toho ještě pořád neměla dost, a tak se večer vydali si zahrát na Tampere Discgolf Center. Tam se jim moc líbilo, akorát je málem sežrali komáři.
Den 6 (pátek 22. července)
V druhém kole se mi už dařilo lépe a konečně jsem se do toho dostala. Po dlouhé době jsem si připadala na hřišti vážně dobře a říkala jsem si, že jo, discgolf mě vážně baví. I když jsem udělala během svého kola spoustu chyb, bylo tam i spoustu hezkých hodů, na které jsem byla pyšná. Nejvíc mě na tom kole ale bavilo to, že mě během kola nic nerozhodilo a ze všech chyb jsem se vzpamatovala a šla dál. To bylo vážně skvělé.
Bohdanovi se ani druhé kolo nepovedlo podle jeho představ a byl nespokojený. Kryštofovi se už dařilo lépe a zahrál hezké kolo s ratingem 999. Kubovi to šlo dobře, ale na posledních jamkách, které jsou jedny z nejtěžších na hřišti, se mu bohužel moc nedařilo a to mu tak nějak zkazilo kolo.
Večer jsme se zase vydali do Tampere Discgolf Center si zahrát zbytek hřiště. Byla to zábava, až na komáry, kterých tam bylo vážně hodně a na únavu, kterou jsme už dost pociťovali. Jediné, co mě naštvalo bylo, že jsem si zaplavala v bahnitém jezírku, protože jsem hodila svůj oblíbený disk do vody a rozhodla se, že bez něj prostě neodejdu.
Den 7 (sobota 23. července)
Tento den byl pro všechny hráče velmi důležitý, protože se v něm rozhodlo, zda projdou cutem a odehrají si i čtvrté kolo na Beastu a nebo ne. Já jsem byla od cutu vzdálená asi 6 hodů a abych se skrz něj dostala, musela bych zahrát opravdu luxusní kolo. Šla jsem do toho tedy s relativně klidnou hlavou a s tím, že ať se stane cokoli, tak si to prostě užiju. Mělo nám během kola pršet, což se také stalo asi na 3 jamkách. Naštěstí jsem měla super caddyho Kubu Semeráda, který mi pomohl a během kola mi dělal příjemnou společnost. Děkuju, Kubo.
Kolo mi nakonec nevyšlo tak, jak jsem chtěla a udělala jsem na druhé devítce strašně moc chyb a Beast mě za ně hned potrestal. Podařilo se mi to ale dobře ustát, a tak mě to ani nijak zvlášť netrápilo. Nakonec jsem skončila 22. z 24 hráček, což je fajn, protože můj cíl byl neskončit poslední.
Kuba Semerád zahrál velmi podobné kolo jako předešlý den, ale na postup skrze cutem to stačilo. Bohdan Konečně zahrál o něco lepší kolo, ale i tak se skrze cut nedostal. Kryštof se svým posledním kolem zas tak spokojený nebyl, i když bylo nad rating, a skze cut se také nedostal.
Večer jsme už jenom hráli deskovky, dali si nějaké dobré pití a někteří se vydali do hospody.
Den 8 (neděle 24. července) + den 9 (pondělí 25. července)
V neděli se hrálo poslední čtvrté kolo, do kterého se probojoval pouze Kuba. Tomu se v posledním kole dařilo nejvíce a díky tomu obsadil celkové dělené 16. místo. Zahrál krásný rating 1043. Moc gratulujeme, Kubo, za další skvěle odehraný turnaj!
Přišel také čas se po týdnu vrátit zpět domů, a tak jsme se dopoledne balili. Po náložení do auta jsme vyrazili na hřiště. Stihli jsme ještě sledovat část kola FPO, kde probíhal velký souboj o první místo mezi Paige Pierce a Eveliinou Salonen. V tomto souboji nakonec zvítězila Paige Pierce, a to o 3 hody. Eveliina tedy obsadila druhé místo a bronz nakonec ukořistila Henna Blomroos.
Po obědě začali hrát i Openi a to už hřiště bylo z velké části zaplněno fanoušky. Stejně tak to bylo i dopoledne u holek, ale po obědě se jejich počet viditelně znásobil. Chtěli jsme se také koukat naživo, ale bylo tam tolik lidí, že jsme to už na třetí jamce vzdali a šli jsme se s Peťou dívat na obří televizi, kde se to vysílalo živě i s komentářem.
Kdo tvrdí, že discgolf není populární sport, tak určitě neviděl ty davy lidí, kteří se přišli podívat v tento den. Fairwaye jamek byly ze všech stran obklopeny lidmi a pro pořadatele mnohdy bylo těžké je korigovat. Ač to bylo trochu otravné se neustále tlačit mezi těmi lidmi, aby člověk vůbec mohl vidět, na druhou stranu to bylo dojemné. Discgolf ve Finsku vážně žije a je krásné, kolik lidí tento sport miluje tak, jako jej milujeme my.
Sledování bylo velmi napínavé, protože o první místo bojoval Paul Mcbeth, několikanásobný vítěz tohoto turnaje, a Eagle McMahon, skvělý hráč, který měl zranění a toto byl jeho první turnaj od té doby. Nikdo tak moc nevěděl, co od něj má čekat. Kvůli zranění nemohl na turnaji házet žádné forehandy, ale poradil si s tím tak, že se jednoduše naučil házet levou rukou a například na jamce číslo 2 (116 m) dokázal hodit pod koš.
Byla to skvělá podívaná, kluci házeli jedno birdie za druhým a neustále se předháněli. Každého zaváhání jednoho vždy hned využil ten druhý, a tak se to neustále střídalo. Nakonec ale zvítězil Eagle McMahon a jednalo se o jeho druhé mistrovství na majoru. Jeho putt na poslední jamce jsme už bohužel neviděli, protože jsme se vydali směrem do Helsinek, abychom stihli trajekt. Všechno jsme ale pečlivě sledovali a poslouchali v autě a byli jsme napjatí, kdo vyhraje. Oba hráči zahráli úžasný turnaj a od ostatních hráčů se oddělili o více jak 10 hodů. O 17 hodů za Eaglem skončil na třetím místě Kevin Jones.
Na trajekt jsme stihli dorazit včas. Mohli jsme také sledovat krásný západ slunce, který trval téměř celou cestu z Helsinek do Tallinnu. Poté jsme nasedli do auta a čekala nás cesta přes Estonsko, Lotyšško a Litvu až domů.
Cesta probíhala hladce, ale před hranicemi mezi Litvou a Polskem jsme bohužel měli malou nehodu, neubrzdili jsme jednu situaci, a tak jsme ťukli auto před námi. To je tak, když auto s vozíkem vepředu dá pozdě blinkr, že odbočuje, a všichni pak musí brzdit jako šílení, aby do sebe nevrazili. Naštěstí se ale nikomu nic nestalo, jen náš předek to trochu schytal.
Řešili jsme poté různé papírování, pojistky atd., a tak jsme se trochu zdrželi. Vše se ale v pořádku vyřešilo a auto naštěstí normálně mohlo jet dál. Bude jenom potřebovat trochu spravit v autoservisu. Byli jsme z toho trochu smutní a šokovaní, ale když nám došlo, jaké horší scénáře mohly nastat, byli jsme najednou rádi, že se stalo pouze tohle. Prostě nikdo není neomylný a takové věci se prostě někdy stávají.
Poté jsme už v pořádku dojeli domů, kde na nás čekaly naše postýlky. Někteří si ještě dokonce skočili zahrát na Bochetu, že, Kryštofe? Ačkoliv bylo ve Finsku nádherně a zanechalo to v nás spoustu krásných vzpomínek, doma je prostě doma a je tady nejlíp.
Vlogy
Na turnaji také vzniklo spoustu vlogů, a tak se na ně nezapomeňte podívat na youtubovém kanále Prodiscgolf.cz. Nebo se můžete podívat na těchto odkazech:
#1 || Dlouhá cesta a lekce finštiny
#2 || Místo dění, město Tampere a utopený disk
#3 || Presidents Cup a Pirkkala DiscGolfPark
#4 || První kolo turnaje
#5 || Druhé kolo turnaje a Tampere Disc Golf Center
#6 || Třetí kolo turnaje a rozpravy s členy výpravy
#7 || Čtvrté kolo turnaje, rozhovor s M. Verlem a závěr
