Rituál: dobrý služebník, zlý pán

Každý jsme v životě měli nějaký rituál. Někdy vznikl úplnou náhodou, někdy jsme ho začali používat záměrně, ale myslím, že jsme se mu nikdo nevyhnul. Jedna věc je užívání rituálů v běžném životě a jiná při sportovních výkonech. Pojďme si nejdřív říct, co si přesně pod rituálem v tomto případě představit. Rituálem v tomto případě mám na mysli chování, který opakujeme vždy nebo téměř vždy v určitých momentech. Je stejné, nemění se a držíme se ho, aniž by nás vždy dostalo ke stejnému cíli. Zkuste každý zavzpomínat, jestli jste nějaký měli a jak vlastně vznikl.

Troufám si tvrdit, že vznikl, protože se vám při dané věci výkon povedl. Ať už to bylo v discgolfu nebo v jiném sportu, který jste hráli. Při podání v tenise nebo volejbale určitý počet bouchnutí míče o zem, vstoupení na ledovou plochu nebo fotbalové hřiště určitou nohou, proměnění 5 puttů při rozcvičce za sebou, přesně tři zmáčknutí vysušovacího pytlíku před hodem nebo určitý postup několika pohybů, který jste před začátkem výkonu udělali. Jak jsem zmínil na začátku odstavce, tak se pravděpodobně po podobné sérii pohybů povedlo ono podání nebo celý zápas. Tak jste to příště udělali znovu a ono to vyšlo a pak znovu a znovu a znovu. Nakonec u vás ten rituál zůstal. Je to špatně?

Na to není tak úplně jednoduchá odpověď. Záleží totiž, co vám daný rituál přináší a co vám naopak bere, pokud ho nemůžete udělat nebo pokud se vám nedaří ho před výkonem zvládnout. V případě, že nás bude frustrovat a znervózňovat, že jsme nedali pět puttů za sebou, k čemu nám takový rituál bude? K čemu nám bude se křečovitě snažit chytit disk tak, aby jeho nápis směřoval tam, kam chceme házet?

K něčemu to být může, ale nejdřív je potřeba si uvědomit, co nám daný rituál přináší a proč ho děláme. Potřebujeme zvládnout pět puttů za sebou, nebo chceme před začátkem cítit důvěru ve své puttování? Potřebujeme disk mířit nápisem dopředu, nebo potřebujeme odvést pozornost? Spíš to druhé. A i když se budu opakovat, je potřeba se zamyslet, kam daným rituálem směřuji. Tím můžeme být flexibilnější v naší přípravě.

Pojďme rituál nahradit rutinou. Zkusím vám vysvětlit, jaký je v tom rozdíl. Rituál je dokola se opakující a fixní. To znamená, že ho za žádnou cenu neměním a dělám ho z nějakého zvyku. Kdybych se vás zeptal, proč ho děláte, odpověď by nejspíše zněla podobně jako „protože bych měl smůlu“ nebo „protože mi to v minulosti pomohlo“. Naproti tomu u rutiny hledáme různé cesty ke stejným cílům.

Tím chci říct, že máme jasně daný cíl, čeho chceme dosáhnout. Chci cítit uvolněnou ruku, chci nabrat puttovací sebevědomí před startem kola, chci cítit více či méně nabuzení. A já volím takové cesty, které potřebuji, abych se k cíli dostal. Zkusím vám to na závěr ukázat na dvou příkladech.

Příklad č. 1

Hráč, říkejme mu třeba Pepa, se snažil před každým turnajem namotivovat, aby podal co nejlepší výkon. Pomáhal si k tomu tím, že si pouštěl do sluchátek písničky, které ho hecovaly, a chtěl se tím vždy nabudit. Dělal to proto, že na jednom turnaji si při rozcvičce dal do sluchátek písničky, po kterých podal jeden ze svých nejlepších výkonů. Od té doby to opakuje.

Co si Pepa ale neuvědomuje, je to, že když byl onen turnaj, cítil se špatně a potřeboval, aby ho něco nakoplo. To se mu povedlo písničkou. Jenže Pepa obecně chodí do turnajového kola často příliš motivovaný a z důsledku přemotivovanosti dělal ve své hře chyby. Pro naši představu, na škále od jedné do desíti, do turnaje často vstupuje na hodnotě devět.

Pak se stává to, že se Pepa před začátkem kola necítí dobře, a tak šáhne ke své taktice (rituálu), který dělá, když se necítí dobře, a to, že si pustí písničky. Přestože už je nabuzený a potřeboval by se naopak spíš uklidnit. Písničkami se tak vyhecuje ještě víc a jeho nabuzení stoupne na deset. Ovšem nejlepší výkony podává někde kolem sedmičky, kdy je motivovaný tak akorát.

Příklad č. 2

Druhý hráč, tentokrát třeba Franta, je zvyklý před hodem třikrát zmáčknout vysoušecí pytlík. Dělá to pro štěstí. Když totiž zahrál své nejlepší kolo, dařilo se mu to proto, že vždy třikrát pytlík zmáčkl, disk mu neklouzal, a tak mu to zůstalo. Od té doby to dělá vždy, když jde házet. I když je sucho, vlhko, teplo nebo zima. A jak můžeme vidět, je to neflexibilní a může to být i omezující. Jsou totiž případy, kdy mu to naopak ubližuje, protože si přidává další a další vrstvu prachu, disk mu tak v některých případech klouže ještě víc. Frantu to frustruje a frustruje ho to o to víc, protože ani jeho rituál mu nepomáhá.

Shrnutí

Co mají oba případy společného? Pepa i Franta opakují stejnou věc nehledě na situaci, ve které se nachází. Přestože doufají, že je to dovede ke šťastnému cíli, nemusí to tak vždy být. Oba kluci by si tak měli uvědomit, proč to dělají nebo čeho tím chtějí dosáhnout. Abychom mohli dané chování upravit, je potřeba na to jít z druhé strany. První krok vidím ve stanovení toho, co před hodem nebo turnajem potřebuji.

Uvolněné zápěstí, neklouzající ruku, tělo v tepelném komfortu, dobře najezený, přiměřené nabuzení, dostatečné soustředění nebo dobrou náladu. Může toho být více a samozřejmě ne vždy se nám povede mít vše na ideální úrovni, ale je důležité si uvědomit, jaká míra nebo úroveň pro nás důležitých aspektů nám vyhovuje a znát cestu a její alternativy k dosažení potřebné úrovně. Nabádám vás proto k tomu, abyste víc přemýšleli nad tím, proč některé věci při své hře děláte a jestli se třeba od některých nebude lepší oprostit.