Objevování: První týden za louží
Je to přesně týden od doby, kdy jsme dorazili do kalifornského Rancho Cucamonga. Hráli jsme 4 hřiště (90 jamek), potiskl jsem 100 disků a prohrabal se 150 S-line FD.
Nejlepší asi bude jít popořadě. Moje přítelkyně (Klárka) a já (Kryštof) jsme na léto vyrazili do USA, jen kousek od Los Angeles – do Rancho Cucamonga. Čili tam, kde všechno začalo. Mám práci v DiscmaniaStore a bydlíme v Discmania house, spolu s kolegy Ryanem, jeho manželkou a Austinem. Čas od času (když zrovna nejsou na turnaji) se tu zastaví Simon Lizotte a Jamie Thomas (ten ze SpinTV). Zatím tu ale nebyli.
Úterý 16.6.
Bylo ve znamení letadla. Celkem jsme na cestách strávili 33 hodin (Praha, Oslo, Londýn, Dallas, Ontario). V zásadě nic zajímavého. Dorazili jsme v 21:00 místního času (o 9 hodin méně, než v ČR). Můj kufr nikde. Jak jsme dorazili do domu, rovnou jsme usnuli (jet lag).
Středa 17.6.
S jet lagem jsme se vyrovnávali do oběda. Následoval přesun do skladu Discmanie (v USA je teprve rok), kde jsme nestíhali valit bulvy. Mám pár nových disků na testování :-).
Čtvrtek 18.6.
Potom, co jsme v práci potiskli fundraisery pro European Open 2015, jsme konečně vyrazili na hřiště. Prvním byl Sylmar Veterans Park. Hřiště vybudované roku 1980, 18 jamek, všechno tří pary, 2 dolary za vstup. První dojem z hřiště byl krásný, jamky byly sice docela krátké (70-100 metrů), ale dosti technické. Škoda jen, že na většině z nich nebyla tráva, ale hlína a prach. Hlavní zajímavost? Je to domácí hřiště profíka Steve Rico.
Po večeři jsme pak vyrazili na druhé hřiště – Verdugo Hills Disc Golf Course. Umístěné bylo v areálu zároveň s golfovým hřištěm. Jamky se od těch golfových lišily, ale fairwaye se navzájem překrývaly. Golfové greeny = OB. 18 jamek, opět všechny par 3 a tentokrát 7 dolarů za vstup. Z tohohle hřiště jsme si ale odnesli výborný zážitek, protože má umělé osvětlení až do 21:30 (za mě to klidně mohlo být do půlnoci, na co tam to osvětlení je, když funguje jen hodinu a půl po setmění?!). 3 jamky jsme bohužel nestihli, ale i tak to bylo něco. Hlavně díky atmosféře. Zajímavostí budiž to, že na discgolfu tam za rok provozovatelé vydělají okolo 5 milionů korun, což v průměru dělá 80 hráčů denně. Pěkné.
Pátek 19.6.
Nikde jsme nehráli, ale Austin byl navrhovat DiscGolfPark Huntington Beach (čili revitalizaci domácího hřiště Paula McBetha), tak jsme mu měli co závidět. Pro nás to bylo spíš o odpočinku.
Sobota 20.6.
Konečně zase discgolf :-D. Dopoledne jsme vyrazili do Glen Helen Regional Parku. Krásná osmnáctijamka, tentokrát i pár čtyřparů (jeden typu driver-driver, druhý driver-putter) a vstup 10 dolarů za celou skupinu.
V USA je všechno velké. Od 4 litrového mléka v regálu, přes samotný obchoďák, po obrovské auta (naše Navara by si tady připadala jako hodně malý bratříček). Byli jsme nakupovat a v kině.
Neděle 21.6.
Už v sobotu večer jsme věděli, že neděle bude stát za to. Brzy ráno (v 7, což se nakonec ukázalo jako pozdě) jsme vyrazili do La Mirada Regional Parku, ohniska Kalifornské discgolfové scény. Na všechny návštěvníky tu čeká 36 perfektně udržovaných jamek v jednom nejhezčích parků, co jsem kdy viděl. Na přední osmnátce je to opravdu hlavně o vizuálnu, jamky jsou technické, samé třípary, ale fakt to stojí za to. Na každém výhozišti jsme chvíli čekali, protože na hřišti bylo už od rána úplně plno. Zadní osmnáctka už tak oku-lahodící nebyla, nicméně jamky byly techničtější a určitě zábavnější. Škoda těch několika, co byly v těsné blízkosti parkoviště a hlavní cesty. A potkali jsme otce moderního discgolfu – Davea Dunipace!
Hned poté jsme vyrazili do Huntington Beach, McBeastova rodiště, na jednu z nejhezčích kalifornských pláží. Proslavená je hlavně díky surfingu, ale písek tam mají taky hezký. Disky jsme už nevytahovali, po 36 jamkách bylo třeba spočnout. Určitě se tam ale vrátíme a přijdeme na kloub tomu, co z Paula udělalo tak dobrého hráče, jakým je.
Pondělí 22.6.
Hurá do práce. Abych řekl pravdu, moc si ten den nepamatuji. Byl to první oficiálně pracovní, zařídil jsem si kanclík, nachystali jsme objednávky, poslali jsme FD3 několika mediálním partnerům, balíček Averymu a Paulovi a bylo hotovo.
Úterý 23.6.
Dnes to byl rachot. Objednávek pomálu, ale naskladňování a stampování (potiskování) S-line FDček to vynahradilo. Už aby bylo zítra…
Závěrem
DiscmaniaStore je super a jsem rád, že tu můžu být. Domů do proDiscgolf.cz to přinese další energii, nápady a tipy. Americký discgolf mě ale trochu překvapil. Kdybych nebral ohled na počet jamek, tak máme v ČR podle me hřiště lepší. Možná některá nejsou tak zábavná, ale určitě bezpečnější a s lepším vybavením, takže discgolf posunou mnohem rychleji a dál. V USA jsou všechny teepady z betonu a většinou dost malé. O teesignech nemluvě… Když vezmu průměr umu hráčů, které jsem tu na hřištích potkal, tak si myslím, že v ČR jsou discgolfisti obecně o něco lepší.
Další zkušenosti budou následovat zhruba každý týden, možná už to ale nebude detailní den po dni, kdoví. Třeba bude i video. Skoro live můžete mé zážitky sledovat na mém twitteru, občas přidám něco i na firemní facebook a instagram.
