Mistrovství světa týmů 2022
Mistrovství světa týmů 2022, které se odehrálo v chorvatském Varaždinu, byl skutečně silný zážitek. Ačkoliv mám z tohoto turnaje poněkud smíšené pocity, nejvíce převládají ty pozitivní, a jsou mnohdy tak silné, že mi vnáší do očí slzy štěstí. Mnoho z vás už zřejmě ví, jak se naší české výpravě dařilo, i tak bych ráda shrnula náš velký zážitek do tohoto článku a pověděla vám o tom, jaké to tedy bylo. Tak pojďme na to.
Turnaj se odehrál v Chorvatsku ve městě Varaždin. Tam se tradičně párkrát za rok odehraje aspoň jeden discgolfový turnaj, který v minulosti spadal například do EuroTour. Tento rok postavili organizátoři dvě osmnáctijamková hřiště, respektive čtyři devítijamková. Na začátku turnaje jsme hráli zápasy na devíti jamkách a v play-off a později už jsme hráli celé osmnáctijamkové hřiště.
Na hřišti se nacházelo spoustu lesních jamek, které nebyly ani tak extra dlouhé, ale byla na nich potřeba spíš přesnost. Často se jednalo o různé lesní tunely. Proto hráči, jejichž předností je hlavně vzdálenost, měli tak trochu smůlu. Hřiště bylo o něco méně rozdílové a šanci na něm měli i méně zkušené týmy. Na jedné části hřiště poté pro změnu byly otevřené rovné jamky, které měly okolo 100 metrů a nikde nic nebylo. Žádné stromy ani OB, jenom louka.
S ostatními jsme se shodli na tom, že se nám více líbila první osmnáctka, které se říkalo hřiště A. Přišlo nám lépe připravené a hráčsky více zábavné a pestré. Druhá osmnáctka – hřiště B – se nám už tolik nelíbilo. Přišlo nám trochu odbité, smrdělo to tam, bylo méně vysekané, jamky byly méně rozdílové a nebyly zas tak zajímavé a zábavné. Samozřejmě tady nechci působit jako nějaký hater, ale na těchto věcech jsme se shodli i s jinými týmy a od mistrovství světa jsme prostě čekali trochu lépe připravená hřiště. Z Česka jsme holt zvyklí na něco jiného, na trochu větší luxus.
Hurá na mistrovství
Turnaj pro nás začal tím, že nás nejdřív v neděli čekala zhruba 6-7 hodinová cesta autem. Večer po příjezdu jsme se hned vydali hrát tréninkové kolo. V pondělí jsme odehráli další dvě tréninková kola a v úterý jsme měli poslední tréninkové kolo. Trénovali jsme tak každé hřiště celkem 2x. V úterý večer byl potom průvod městem, kterého jsme se zúčastnili. V našich nových dresech jsme hrdě ukazovali českou vlajku.
Na pár místech nás taky vyfotili a skončilo to tím, že jsme došli na meeting. Na meetingu se s námi pořadatelé přivítali, zazněla také chorvatská hymna a jeden soubor nám dal ochutnávku tradiční chorvatské hudby. Po meetingu jsme se na chvíli přesunuli na players party a poté jsme se už vydali si odpočinout před prvním zápasem.
Středa
Úplně první zápas jsme hráli s Lotyšskem. Ze začátku šlo na mnohých z nás poznat, že jsme poměrně nervózní, protože už jsme skutečně na tom MISTROVSTVÍ SVĚTA! Nakonec se nám ale podařilo uklidnit a zvítězili jsme 6:2.
V dalším zápase jsme se utkali proti Ukrajině. Překvapilo nás, že Ukrajinci nehráli zas tak špatně, a i když jsme měli nějaké slabší chvíle, i Ukrajinu jsme porazili 5:3. To nás celkem uklidnilo a měli jsme z toho radost.
Odpoledne jsme nastoupili proti velmi silnému soupeři – proti Austrálii. Ti už nám dali zabrat víc a i přes naši veškerou snahu nás nakonec porazili 6:2. Musím ale říct, že zápas s Australany jsem si moc užila, protože byli vážně velmi příjemní a přátelští, a atmosféra tak byla velmi uvolněná.
Čtvrtek
Hned ráno nás čekal další náročný zápas, tentokrát se silným Estonskem. Věděli jsme, že to bude těžké, šli jsme do toho ale s čistou hlavou a s tím, že nikde přece není napsané, že bychom neměli šanci. Nakonec se nám podařilo uhrát remízu, což pro nás byl obrovský úspěch!!
Pro lepší umístění v tabulce jsme potřebovali ještě odpoledne porazit Irsko, které zatím nemělo ani jednu výhru. A to se nakonec i podařilo. Porazili jsme je 8:0. Irové byli velmi příjemní, usměvaví a turnaj brali spíš jako šanci něco se přiučit od ostatních. Užili jsme si společně zábavné kolo.
Odpoledne nás čekalo play-off, do kterého jsme vstoupili z 3. pozice. Čekal nás zápas s dalším silným soupeřem – s Rakouskem. Doposud jsme hráli zápasy pouze na 9 jamkách, teď jsme už hráli celou osmnáctku.
Ačkoliv jsme z Rakouska měli respekt, šli jsme do toho zase s čistou hlavou a s co největší snahou je porazit. Světě, div se, nakonec se nám to skutečně povedlo!! Nebylo to jednoduché, všichni jsme byli velmi unavení, ale povedlo se, a my jsme z toho měli obrovskou radost. Znamenalo to totiž, že v celém turnaji skončíme nejhůř osmí.
Od té doby jsme už herní sestavu neměnili a taky jsme se rozhodli, že budeme hrát už jen v červených dresech, protože nám proti Rakousku přinesly štěstí. A ne, vůbec nejsme pověrčiví…
Pátek
Dopoledne nás čekal zápas s Německem, před kterým nás pár týmů varovalo, že jsou dost dobří. Štěstí je, že my jsme ten den byli lepší a nakonec se nám podařilo je porazit 8:0! A to byl pro nás další obří úspěch.
Odpoledne nás čekal zápas s obávaným Finskem. Bojovali jsme, bojovali… až se nám podařilo vybojovat remízu! To znamenalo, že Masteři museli jít na rozhoz. Za nás šel do rozhozu Lukáš Filandr. Hrálo se na jamce č. 1 na hřišti A, což je čtyřpar. Lukáš si svůj první hod hodil do ideální pozice na příhoz. Ten poté poslal na cca 6m od koše, zatímco jeho soupeř Tapani ho poslal do lesa. Poté po tom Tapani šel, ale neproměnil. Lukáš svůj putt dává a všichni jásají. Hlavně náš český tým, který se na Lukáše vrhne, slaví a skáče radostí. Protože přece kdo neskáče, není Čech. Někteří se dokonce rozpláčou radostí. Porážka Finska je pro nás velmi cenná. Dochází nám také, že máme medaili jistou, a že nás v sobotu čeká souboj o první místo! Je to prostě neuvěřitelné.
S Finy si podáváme ruce a děkujeme jim za hru a také si plácáme s Estonci, se kterými nás čeká souboj o zlato. Jde se do finále.
Sobota
Den D byl tady a nás čekal zápas o zlatou medaili. Kdyby to nevyšlo, získali bychom stříbrnou. Po obědě jsme se vydali na věc. Už od začátku jsme lehce prohrávali, ale nevzdávali jsme se a šli jsme dál. Ačkoliv jsme dělali nějaké chyby, přišlo nám, že štěstí o něco více přálo Estoncům. Zhruba v půlce kola začalo pršet a pocitově naše nálada poklesla. Bylo těžké se soustředit v tom dešti na jednotlivé hody. Všechno bylo vlhké a klouzalo to.
Nakonec nám Estonci utekli úplně a vyhráli 8:0. Mrzelo nás to, ale slavili jsme, protože jsme přece vicemistři světa pro rok 2022! Znamená to pro nás všechny strašně moc. Na turnaj jsme s nějakými zvlášť velkými očekáváními o umístění nejeli, a tak byl pro nás tohle prostě sen. Turnaje se celkově zúčastnilo 25 zemí. Překvapilo nás, kolik hráčů nám gratulovalo nebo drželo palce. Taky nás neustále někdo chválil, což mě až udivovalo. Bylo to prostě super.
Shrnutí
Překvapilo mě, že na turnaj nebyl tak připravený, jak by měl být. Některé věci měli organizátoři poměrně divně vyřešené. Například jsme často téměř do poslední chvíle nevěděli, kdy a kde budeme mít výhoz a někdy, i když jsme to věděli, tak se to mohlo na poslední chvíli o kousek posunout. Vše se řešilo přes WhatsApp, který ale podle organizátorů nebyl povinný. Nejhorší ale bylo, že nikdy nebyl přímo žádný hlasitý signál, že už začíná hra. Proto někdy vznikaly dosti zmatené situace, že například jeden tým o změně výhozu věděl a druhý ne. Během větší části turnaje bylo velké horko a organizátoři slíbili vodu na hřišti, avšak někdy se stávalo, že ji tam v průběhu prostě nedoplnili. S hřištěm si mohli taky dát trošku více práce, ale hlavně, že jsme mohli soutěžit o nejlepší Spirit of the game, což patří spíše do ultimate frisbee než do discgolfu… I přes to všechno turnaj hodnotím kladně. Hlavně díky tomu, že nám dal příležitost sejít se s hráči z celého světa, seznámit se s nimi a porovnat naši hru. Ačkoliv se někdy zdálo, že je některý soupeř papírově (např. podle ratingů) mnohem silnější, rozhodně to z něj automaticky nedělalo neporazitelného soupeře. Párkrát se nám stalo, že nás například téměř porazil soupeř, o kterém jsme si mysleli, že bude slabší a na druhou stranu jsme porazili papírově silnějšího soupeře.
V Jamkovce jde hlavně vždycky o to, že každá jamka je nový začátek a i když na jedné jamce jeden zahraje 2 a druhý třeba 6, pořád přijde pouze o jeden bod a na další jamce zase může zahrát líp on. Jde jenom o to zapomenout na špatné hody, soustředit se na opravdu každý hod a zůstat myslí v přítomnosti, nezabývat se tím, co bylo. To se nám většinou, si myslím, povedlo. Naší hlavní předností bylo, že jsme se podporovali. Obecně si moc vážím našeho týmu za to, jak se k sobě choval a jakého skvělého týmového ducha jsme si za tu krátkou dobu stihli vybudovat. Jsem na nás moc pyšná za to, co se nám podařilo. Přepsali jsme společnými silami dějiny a dali jsme o sobě pořádně vědět. Věřím, že tohle je pro český discgolf opět pouze začátek a není to poprvé ani naposled, co o nás discgolfový svět mohl slyšet. Díky patří jmenovitě našemu kapitánovi Honzovi Studničkovi a hráčům Petru Mrázkovi, Petru Strieglerovi, Kubovi Veselému, Matěji Vojtíkovi, Marku Šromovi, Lukáši Filandrovi, Nikole Moravcové a Martině Vajdové.
Na závěr přikládám naši fotku z vyhlášení s medailemi. Vždy, když se na ni podívám, tak jsem z toho úplně naměkko. Je to prostě boží.
