S Kubou Semerádem o jeho začátcích, offseason a mnohém dalším

Do dnešního rozhovoru jsem si pozvala nejlepšího hráče České republiky a také nového člena proDiscgolf.cz Teamu Jakuba Semeráda. Kuba vyhrál v roce 2022 EuroTour, v roce 2021 se stal Mistrem střední Evropy a Mistrem České republiky a je jediným skutečně profesionálním discgolfistou v České republice. Kromě evropských turnajů začal objíždět i americké turnaje, kde se mu i přes velkou konkurenci daří opravdu skvěle.

V rozhovoru se dozvíte o Kubových discgolfových začátcích, o tom, jak probíhá jeho offseason, co ho motivuje, a spoustu dalšího. Tak příjemné čtení!

Ahoj Kubo, mohl by ses ve zkratce představit?

Ahoj, jmenuji se Jakub Semerád a je mi 24 let. Pocházím z malé vesničky jménem Žleby. Jsem profesionální discgolfista, ale mám vystudovanou i vysokou školu, a to konktrétně bakaláře na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií (FEKT) na VUT v Brně. Původně jsem chtěl pokračovat i na magisterské studium, ale nakonec jsem nenastoupil, protože mi přišla velká nabídka od Latitude64 s tím, že mě podpoří v tom stát se profesionálem. Takovou nabídku jsem nemohl odmítnout, protože jsem nevěděl, zda bych ještě někdy dostal takovou příležitost.

Co tě vedlo k rozhodnutí přidat se právě k proDiscgolf.cz Teamu?

K proDiscgolfu jsem se přidal hlavně proto, že je to momentálně v Česku číslo jedna, má velkou mediální sílu a můžeme si navzájem pomoct tím, že já jim můžu udělat reklamu a oni na oplátku mně. Navíc tam teď bude pracovat Tomáš Valík na plný úvazek, který mi pomáhá se sociálními sítěmi, což pro mě hodně znamená a byl to jeden z hlavních důvodů mého přestupu.

V Hunters jsem byl předtím spokojený a můj přestup k proDiscgolfu samozřejmě nebyl nic osobního. Rozešli jsme se spolu v dobrém.

Kdy jsi začal hrát discgolf?

Někdy v roce 2014/2015 mi můj brácha představil discgolf, ale první rok jsem hrál zhruba jednou za měsíc, protože jsem vždycky chodil jen když mi on a jeho kamarádi řekli. Zároveň jsem vůbec nevěděl, že existují nějaké turnaje, takže jsem to nebral moc vážně a spíš to pro mě byla relaxační aktivita. Až po zhruba roce a půl jsem zjistil, že discgolf je větší sport, než jsem si myslel. V Hostačově zrovna probíhal turnaj První ligy a od té doby jsem to začal brát vážně.

Co tě během tvých začátků nejvíce posunulo?

Ještě před tím, než jsem začal hrát discgolf, jsem si občas bráchou nebo kamarády chodil házet s frisbeečkem do parku. Obhazovali jsme stromy, přehazovali řeku, házeli si z ruky do ruky. Díky tomu jsem měl aspoň nějaký základ. Když jsem pak začal hrát discgolf, tak jsem nechtěl házet nic jiného než puttery a midrange, protože drivery mi hned zatáčely a lítaly všude. Řekl bych, že mi to házení s putterem dost pomohlo.

Tehdy na turnaji v Hostačově mi lidé doporučili, že na YouTube najdu spoustu videí zabývajících se discgolfovou technikou. Následující měsíc jsem se zaměřil jenom na techniku a poté, co jsem ve vrátil na hřiště, jsem z předešlých 70metrových hodů putterem posunul k 135metrovým hodům driverem. Od té doby jsem techniku neměnil. Nejvíc mě posunulo ještě to, že jsem byl na hřišti v té době opravdu každý den.

Jaký je tvůj nejoblíbenější discgolfový zážitek?

Rád vzpomínám na to, jak jsem byl na Mistrovství Evropy na Konopišti v roce 2021 na Lead Card. To pro mě bylo něco neuvěřitelného. Celý turnaj měl skvělou atmosféru. Měl jsem také to štěstí, že to bylo u nás, takže mě hodně Čechů podporovalo. To byl pro mě zážitek na celý život.

Kam bys to v discgolfu chtěl dotáhnout? Jaký je tvůj nejvyšší cíl?

Cíle jsem si vždycky dával postupně. Například v Juniorech byl můj cíl vyhrát turnaj, v Openech to pak bylo to samé, následovala První liga, MČR, a tak dále. Na tuto sezónu mám cíl dostat se do finále Discgolf Pro Tour, kam se dostane nejlepších 32 hráčů. Jestli se pořád budu takovým tempem zlepšovat, tak třeba mým cílem jednou bude vyhrát Mistrovství světa. Určitě to ale nemám tak, že bych si řekl, že cílem na tuto sezónu je vyhrát Mistrovství světa. Prostě se snažím postupně po malých krocích dostat co nejvýš a nemít velká očekávání.

Kdo je tvým největším vzorem? Co jiného tě případně motivuje?

Ve svém životě jsem hrál více sportů a nikdy jsem vyloženě neměl jeden vzor. Vždy jsem se díval na několik nejlepších hráčů a snažil se od každého z nich vzít to nejlepší. Stejně jsem to měl i v discgolfu.

Motivuje mě to, že se člověk pořád může posouvat dál a dál a vždy je prostor pro zlepšení. Ukázkou toho je například Evropanka Kristin Tattar, kterou začalo sponzorovat Porsche a další velké firmy, je nominována na Atleta roku v Estonsku. Tohle jsou přesně věci, které mě motivují.

Jaké to pro tebe je se během sezóny na denní bázi setkávat s nejlepšími hráči světa? Teď už jsi na to hádám více zvyklý, ale jak jsi to vnímal na začátku?

Přesně jak říkáš, teď už jsem na to zvyklý. Když jsem začal hrát v Americe, tak jsem za sebou měl dost velkých turnajů, které mě připravily na ten skok, že budu svůj čas trávit s těmi nejlepšími. S hráči jsem se setkával jako divák a také jako hráč, takže jsem se na to připravil postupnými krůčky, nikdy to nebylo z nuly na sto. Ze začátku jsem samozřejmě taky bral ty profíky jako nějaké bohy. Teď už vím, že jsou to prostě normální lidi a bývám s nimi třeba na ubytování, cestuju s nimi, a tak dále.

Vnímáš momentálně discgolf více jako práci nebo koníček?

Discgolf je samozřejmě moje práce, ale naštěstí to tak úplně nevnímám a doufám, že nikdy nebudu. Spíš to vnímám jako koníček, i když se kolem toho prakticky pohybuje tak 90 % mého života. Myslím, že vnímat to jen jako práci by bylo opravdu těžké, protože ten psychický nátlak by byl obrovský, když na velkých turnajích může jeden putt znamenat i několik tisíc dolarů.  

Co děláš, když se ti něco nepodaří? Co ti pomáhá se z toho dostat?

Ideální je dát si pauzu a odreagovat se s kamarády nebo si třeba s někým zavolat a svěřit se mu. Vytěsnit na nějakou dobu discgolf a pak se to zase srovná. Nejhorší je se v tom utápět sám a přemýšlet nad tím pořád dokola.

Když se mi něco nepodaří na turnaji, například minu jeden putt, tak nad tím ani nepřemýšlím, protože podle mých statistik bych další putty měl dát. Něco jiného samozřejmě je, když minu třeba 4 putty za sebou. Z toho se už dostává těžko, ale ideální je na to zkusit nemyslet a věřit své technice a tomu, co si člověk natrénoval.

Jak probíhají tvoje offseasons? Jak moc se během nich věnuješ discgolfu?

Minulý rok jsem si po sezóně dal zhruba měsíc pauzu, kdy jsem moc nehrál, protože během sezóny jsem hrál skoro každý den a potřeboval jsem si od toho hlavně mentálně odpočinout. Velkou část téhle offseason trávím ve Finsku v Turku. Dohromady tady strávím 2 měsíce a poté mi už brzy začnou turnaje v Americe. Trénuju tady například v halách, kam chodím házet. Jsou místa, která jsou pouze pro finské reprezentanty, ale jsou i taková, kam může chodit veřejnost za poplatek.

Dále chodím do discgolfových obchodů, kde házím do sítí a puttuju. Tam může chodit i veřejnost, ale opět za poplatek. Já jsem měl to štěstí, že jsem se s nimi domluvil a za propagaci na sociálních sítích sem můžu chodit zadarmo. Dvakrát týdně tady probíhá i puttovací liga, kam chodí i hráči s ratingem vyšším než 1000 (například Väinö Mäkelä a Severi Saviniemi). Většinou se tam přihlásí okolo dvaceti lidí s tím, že přihlášení jsou rozdělení do skupin, kde hraje každý s každým a pokaždé se hraje jiná puttovací hra. Z té skupiny se poté postupuje do play-off. Zatím jsem se tam pokaždé dostal do stavu nervozity, což je pro mě ideální trénink na turnaje. Puttování taky trénuju každý den na svém ubytování, kde mám ve sklepě koš.

Někdy také hraju venku. Mají tady zimní layouty, což znamená, že klasické hřiště přestaví na kratší jamky (50-70 metrů). Minulý rok jsem právě s hody na tuto vzdálenost měl problém kvůli odhadnutí síly, takže teď mi to vyhovuje a přijde mi, že jsem se v tom díky tomu zlepšil. Za hru na těchto hřištích se sice platí, ale jsou velmi dobře udržovaná. Někdy se tady konají i jednokolové turnaje.

Teď ještě chodím skoro každý druhý den do posilovny, kde dělám silový trénink, trénink mobility a rychlosti. Tyto tréninky si vytvářím sám. Inspiraci beru ze spolupráce s trenérem, kterou jsem měl minulý rok a dále využívám cviky od kanálu Disc Golf Strong.

Kdybych to porovnal s minulou offseason, kdy jsem byl doma v Čechách, tak tam jsem takové možnosti neměl. Puttování jsem trénoval venku na zahradě v zimě, což mě pocitově spíš zhoršilo. Často jsem se taky věnoval hráčům, kteří měli zájem o tréninky, takže jsem neměl tolik času na sebe.

Co bys na závěr vzkázal čtenářům?

Trénujte a discgolf si hlavně užívejte. Pokud to chcete někam dotáhnout, tak to není tak složité. Chce to na sobě tvrdě pracovat, zamakat také na technice, a hlavně to chce čas. Myslím si, že kdokoliv to může dotáhnout, jak daleko si jen dokáže představit.