Ahoj, jsem FlyBoy a rád bych se Vám představil

Jméno: FlyBoy
Čeleď: veverkovití
Původně: veverka
Současnost: poletucha
Výskyt: Sklad proDG.cz
Náplň práce: Průvodce výběrem disků, porovnávač disků, Kryštofova pravá ruka
Rychlost: Zběsilá
Komfortní zóna: nevyčíslitelná

Jméno: FlyGirl
Čeleď: veverkovití
Původně: veverka
Současnost: poletucha
Výskyt: sklad proDG.cz
Náplň práce: průvodce výběrem disků, porovnávač disků, kociho pravá ruka
Komfortní zóna: se zavřenýma očima na 15 m 9 z 10 disků

Sedím si ve větvích a přemýšlím, kam se rychle schovat, abych si vychutnal čerstvě nalezený oříšek. Jako správná veverka udělám pár rychlých, hbitých skoků z větve na větev, pak za nejbližší borovicí doprava a hop na smrček do sedmého patra. Rozhlížím se okolo a libuji si, jak báječné a klidné místo jsem si k odpolední svačince našel. Mlsně se dívám na baculatou pochoutku a rozlouskávám skořápku. Hmmm, jak krásně a čerstvě voní. Pouhé pomyšlení na chuť oříšku probouzí všechny chuťové buňky, které velmi harmonicky bijí na poplach. Sliny se sbíhají. 

Ve chvíli, kdy se chci poprvé mohutně zakousnout do nadýchaného oříšku, cosi zvláštního prosviští mezi větvemi a letí dál. „Co to bylo?“ ptám se.  Kus podivně roztočeného plastu právě proletěl těsně kolem mě a velmi tiše pokračuje dál. Chvíli popadám dech z předchozího leknutí, pevně tisknu oříšek k sobě a pozoruji, co se bude dít dál. Velký lidský tvor sklání svůj hřbet a popadá onu věc opět do rukou. Jen ji však popadne, udělá pár ladných kroků a hned zase vyvěsí do větru a ono to letíííí. Nevěřícně kroutím svými špičatými oušky.

Vždy jsem byl fascinován létáním a snil o tom, jak jednoho dne poletím vysoko a daleko. Přemýšlím, jak nádherný pohled na svět by to byl, kdybych si onu létající věc dokázal osedlat. Několik hodin sedím v sedmém patře smrkového stromořadí a fascinovaně pozoruji lidská stvoření, jak mrskají plastové disky a rozmlouvají jeden k druhému. Pečlivě naslouchám konverzacím a pomalu, ale jistě se začínám orientovat. Plně zahloubán a zakoukán do půvabu discgolfu zapomínám na svůj oříšek, zapomínám na svou jedinou radost v životě a jen mlčky pozoruji kulatý plastový nesmysl.

Každý den se s neukojitelnou touhou vracím na stejná místa, abych se plně ponořil do tajů hry s létajícím talířem. Pozoruji každého hráče, všímám si, jak pestrou paletu disků používá a v jakých situacích volí jejich výběr.  Pozoruji disky a jejich letové vlastnosti. Po pár týdnech jsem plně vybaven vědomostmi, mám nastudovaná pravidla a vím, že tenhle sport prostě letí. Sbírání oříšků jsem pověsil na hřebík a mé srdce teď bije v rytmu řinčících řetězů.

V korunách stromů jsem nalezl pár nedobrovolně odložených disků (a že jich nebylo málo). Ty podepsané jsem samozřejmě vrátil svým původním majitelům, no a s těmi nepodepsaným jsem začal trénovat. Nebylo dne, kdy bych disky odložil. Stále a pořád jsem drtil plast ve svých tlapkách, provětrával na všech hřištích po celé republice a dával diskům svůj originální punc.

Strejda bobr, tetička liška, bratránek zajíc a kamarád orel (eagle) začali hrát se mnou. Už jsme se nedokázali bavit o ničem jiném. Discgolf vstoupil do našich životů a stal se jejich nedílnou součástí. Každá rodinná oslava či náhodná sešlost se vedla v jednom duchu: Putter, Midrange, Driver. Eagle, birdie, bogey..

Jednoho dne se na mě a mou přítelkyni strejda bobr podívá a praví: “Hele omladino, vám pod tlapkami začínají růst křídla, ať nám brzy neodletíte!“.  Když to strejda vyslovil, podíval jsem se na přítelkyni, oba jsme roztáhli tlapky a bylo to tam. Ze všech těch myšlenek o discgolfu, létání a nekonečných debatách o plachtících discích se nám pod tlapkami vytvořila blána, která vypadá jako křídla, jimiž se pyšní naše sestřenice v Indonésii.

Zprvu jsme nevěděli, co s tím budeme dělat. A tak jsme se na výhozišti jedničky sešli s moudrou tetou sovou. Popřáli jsme si příjemnou hru a už po pár jamkách měla teta jasno. Zeptala se nás: „Které disky vám jdou nejlépe pod tlapky?“ Stejnou rychostí, jakou umím vypustit bosse, jsem odpověděl: „Innova!“ Přitelkyně: „Discmania!!!“ Teta sova jen souhlasně zavrtěla pírkem, významně zakoulela očima a podala nám vizitku se slovy: „Na, tady ti kluci se o Vás dobře postarají.“ Na vizitce stálo proDG.cz – to se hodí.

A tak jsme neváhali, naházeli všechny své disky do bagísku, přibalili zubní kartáčky, hygienickou taštičku, roztáhli tlapky, vítr se do nás opřel a obřím Hyzerem nás unášel směr Nový Jičín. Kluci z proDG.cz už na nás čekali a přivítali nás se slovy: „Vitejte v týmu, FlyBoy a FlyGirl!“

A tak jsme tady. Těšíme se na četná společná setkání, jsme tady pro vás, a pokud potřebujete poradit, neváhejte se na nás obrátit.

S pozdravem: Ať to lítá, buš to tam, good luck, bodlák, dobrý vlaky, modrý láky, ať se daří……

FlyBoy a FlyGirl