Něžný discgolf: Discgolfové začátky

Moje začátky

Discgolfu jsem se začala věnovat někdy v roce 2014 zhruba v létě nebo na podzim. Přivedl mě k němu můj brácha, kterému discgolf ukázala rodina Dostálových. Možná to bude znít vtipně, ale když mi brácha poprvé popisoval discgolf, absolutně jsem nevěděla, jak si to představit. Myslela jsem, že se to hraje uvnitř, a tak jsem pak byla lehce v šoku, když mě vzal na Bochetu – novojičínské discgolfové hřiště. Mé házení zpočátku nebylo moc dobré, ale díky zkušenostem z volejbalu a patrně i díky genům jsem po nějaké době přišla na to, že mám celkem dobrý švih. Moje technika zřejmě nebyla nic moc, ale dokázala jsem disk na svůj věk hodit poměrně daleko, i když to teda lítalo fakt všude. 

Postupně mne discgolf začal víc a víc bavit a po roce hraní jsem se s rodinou vydala na svůj první turnaj na Bochetě. Po něm jsem se stala členkou Moravian Gators a začala se víc poznávat s novými hráči. Velkou pomocí v mých začátcích mi byla Peťka Greplová (tehdy ještě Javorková), která mi radila ohledně disků, některé mi taky darovala a dávala mi velmi cenné rady. Chodila jsem k ní do kroužku do Střediska volného času ve Fokusu a poté jsme začaly i s dalšíma holkama chodit na čistě holčičí tréninky. Bylo to opravdu super a velmi mi to v mé cestě pomohlo, takže děkuji Peťko, že ses mě tak ujala. 

Náš klub mi hodně pomohl s následným cestováním na turnaje a já jsem se poté začala zúčastňovat i víkendových turnajů. Kromě klubu mě na mé cestě samozřejmě vždycky podporovala i moje rodina, která mě podporuje doteď. Bez nich by to nešlo. 

Každý máme ohledně hraní jiné podmínky a okolnosti, a tak se i discgolfová cesta každého nás tvoří trošičku jinak, což je vlastně celkem fascinující. Zajímalo by mě, jak jste to měly vy, kdy jste discgolf začaly hrát a za jakých okolností? Já jsem sice byla ještě takové dítě, tak si to detailně zas tak moc nepamatuju, ale vím, že discgolf rychle překonal volejbal, kterému jsem se věnovala dlouho a na základce na druhém stupni jsem tomu měla přizpůsobenou i školu, protože jsem chodila do sportovní třídy. Měli jsme tréninky asi tak 4x týdně, chodili jsme i plavat a o víkendech jsme jezdili na zápasy. To mi aspoň v té době zajistilo dobrou fyzičku. 

Mně osobně se na discgolfu hodně líbilo to, že je to individuální sport. Hraní volejbalu v týmu mě sice jakž takž bavilo, ale vadilo mi, jak se ke každé hráčce trenéři stavěli jinak. Jedné to šlo líp, tak ji měli rádi a chválili ji, věnovali se jí a všude ji posílali. Těm, kterým to šlo o něco méně, ti byli spíš zahřívači laviček. O víkendu jsme například jeli na turnaj a někdy byly i turnaje, kde jsem se sotva dotkla míče, a to mě vždycky strašně mrzelo. Připadala jsem si tam úplně zbytečně, a když už přišla ta slavná chvíle a trenér mě postavil na hřiště, byla jsem z toho tak nadšená a zároveň vynervovaná, že teď to fakt nesmím pokazit, ať nejdu zas sedět… no samozřejmě, že jsem to kvůli tomuto přístupu hned potom pokazila. 

Discgolf jsem mohla hrát kdykoli jsem chtěla, a hlavně tam neexistovala žádná střídačka. Někdo s vyšší mocí se prostě nemohl rozhodnout, že teď hrát nebudu a budu sedět a koukat. Discgolfový turnaj člověk hraje celý sám za sebe a pokud mu v tom nezabrání nějaké zranění nebo jiná komplikace, dohraje ho do konce. Přišlo mi to super. Navíc tam nebyli obecně žádní trenéři. Jenom příjemná atmosféra, kterou tvořili kamarádi a příroda. Akorát má pak člověk větší odpovědnost za to, jak moc trénuje a pracuje na sobě, ale to mně osobně třeba moc problém nedělalo, protože mě to zkrátka bavilo, a tak jsem často chodila hrát a myslela na discgolf 24/7. 

Postupem času jsem se discgolfu začala věnovat více, než volejbalu, a ke konci základky jsem volejbal úplně přestala hrát. Trenérům se to moc nelíbilo, ale já jsem se prostě rozhodla poslouchat hlas svého srdce, které v té době začalo bušit jenom pro discgolf. Někteří spolužáci ze základky to taky vůbec nechápali, discgolf ani neznali a připadalo mi, že si mysleli, že jsem tak trochu blázen, že se tomu věnuju. Přece hážu nějaký plastový nesmysl na poli, co na tom může být tak úžasného. Ale dejme tomu, že mi to bylo jedno. Discgolf mě skutečně bavil a naplňoval a byl to pro mě vždycky takový únik od reality, od všech problémů a všeho toho shonu okolo. 

Rady pro začátek

Teď se společně přesuneme k tomu, jak si discgolf během začátků, které mohou být náročnější, víc užít. 

Ve dvou se to lépe táhne

Když si najdete parťáka nebo parťačku, se kterým se do toho pustíte, hned to půjde líp. Pokud to nebude někdo zkušený, tak se aspoň pustíte do prozkoumávání spolu. A když to bude už pokročilý hráč, tak vás na vaší cestě povede. Tréninky na hřišti se potom hned stanou větší zábavou, můžete spolu rozebírat discgolfová témata, motivovat se navzájem, soutěžit mezi sebou, a tak dále.

Hraní s muži 

V discgolfu je (prozatím) pravděpodobnější scénář, že se vaším parťákem stane spíš muž. Mezi ženským a mužským tělem najdeme velké rozdíly, díky kterým muži ve většině případů hážou mnohem dále než ženy. Hlavním rozdílem je, že muži mají více svalové hmoty. Ženy mají ve svalech více elastinu, a tak dokážou být flexibilnější, což se hodí například v situacích, kdy jsme v nepříjemné situaci např. ve křoví nebo za stromem a musíme si vystoupit nebo se hooodně rozkročit. Některé z nás jsou ještě navíc trénované, a tak si potom mohou dovolit třeba tohle… 

Co se týče vzdálenosti, neměly bychom se s muži porovnávat, protože nám to většinou přinese spíš pocit, že nám to nejde tak, jak by mělo, a může nám to zbytečně srážet sebevědomí. Přitom za to nemůžeme, že nehodíme tak daleko, naše tělo tomu prostě není přizpůsobené už od přírody. Právě proto ale nejsme s muži ve společné kategorii, a tak se můžeme srovnávat pouze navzájem mezi ženama. 

Může nás to ale motivovat. Někdy se navíc stane, že se nám podaří muže porazit. V tom případě si tento moment pořádně užijte! 😀 

I takové dny jsou…

Je dobré si taky uvědomit, že každá máme někdy den, kdy to nejde. Snažíme se sebevíc, ale disk nám například zůstává v ruce, jsme strašně nepřesné nebo házíme půlku vzdálenosti, co normálně. Není to příjemný pocit, ale někdy se to děje a není náš den. V tu chvíli je důležité se z toho zbytečně nehroutit a zkusit si to i tak užít co nejvíce. No a kdyby to bylo vážně velmi špatné, tak běžte domů (samozřejmě pokud se nejedná o turnaj, to by byla škoda jej vzdát). Někdy je lepší si od hraní dát pauzu a vrátit se k němu, až se trošku uklidníme a ta „nenávist“ k discgolfu aspoň částečně odejde. Je ale fajn si i tyto chvíle zažít, protože k discgolfu prostě patří. Někdy máme pocit, že s tím skoncujeme, protože to už snad vážně není možné. Přece to vypadá tak jednoduše, ten discgolf. No ale ve skutečnosti není. Když dokážeme těžké chvíle překonat, dostaví se skvělý pocit díky tomu, že jsme to nevzdali a bojovali dál. Překonání překážky nás posílí do budoucna a příště tu chvíli zvládneme zase o něco lépe. 

Běh na dlouhou trať

Jako lidé máme často tu vlastnost, že věci chceme co nejdřív, nejlépe hned. U discgolfu to bohužel takto nejde a je potřeba si uvědomit, že naučit se discgolf není nějaký sprint, ale maraton. Dalo by se to taky přirovnat k domečku z cihel, který postupně stavíme během svojí discgolfové cesty. Stavění domečku nějakou dobu trvá, nepostaví se hned. Musíme postupně stavět cihly na sebe, a to postupně a pečlivě tak, aby se nám náš domeček nezbořil. Proto je důležité si v discgolfové technice vytvořit pevné základy a zbytečně s tím nespěchat.

Až moc informací najednou

Na začátku naší discgolfové cesty se může jednoduše stát, že se jednoduše přehltíte informacemi. Kamarádi to myslí dobře, chtějí nám poradit, do toho ještě brouzdáme po internetu, abychom našli další informace a ještě si třeba zajdeme na akademii, aby nás to někdo naučil. To všechno je super, ale je dobré se naučit informace filtrovat a nezkoušet 20 nových věcí najednou. Je dobré si jich vypíchnout jen pár (např. 2-3), kterým se budeme plně věnovat, a až se je naučíme a budeme je mít zautomatizované, můžeme se zase posunout na další level a dát si zase nové cíle. Abychom v tom měli větší přehled, můžeme si například založit diář, do kterého si svoje cíle budeme psát a poté si je budeme moci pyšně odškrtnout, až se nám podaří je splnit. Navíc si tam můžeme psát jednotlivé rady a tipy, které posbíráme. 

Každý z nás se učí různou rychlostí a to, že se něco nenaučíme hned, nic neznamená. Všechno chce svůj čas a je dobré na to pamatovat. 

Klub

Najděte si místní klub a klidně se k němu připojte! Určitě vám rádi pomůžou, poradí a třeba si společně zajdete zahrát. V našem klubu Moravian Gators například míváme každý týden tréninky v tělocvičně, kde se potkáváme a trénujeme spolu. 

Nejdražší vybavení není všechno

Nekupujte si hnedka 20 disků na začátek a všechno vybavení, na které narazíte. Barvy disků volte spíš podle toho, aby se vám dobře hledaly. Nebuďte jako já, kterou poprvé v discgolfovém obchodě nejvíce zaujaly zelené disky, ale v tu chvíli mi vůbec nedošlo, že se asi nebudou hledat úplně nejlépe. 😀 Kupte si nějaké základní potřeby – malý bag přes rameno, nějakou startovací sadu nebo co vám poradí v discgolfovém obchodě. Třeba na proDiscgolf.cz můžete napsat mail, zavolat, nebo napsat na livechatu a zkušení discgolfisti vám rádi poradí. Není to o tom mít co nejvíc disků, nebo ty nejdražší či nejrychlejší. Ze začátku jsou lepší spíš pomalejší disky, začít klidně jenom s putterem nebo midrangem, který se naučíme ovládat pomocí různých náklonů a dokážeme mu dát dostatečnou sílu. Jakmile s pomalým diskem naučíte, můžete se posunout dále.

Závěr

Dnes jsme si pověděli o mých discgolfových začátcích a dali jsme si nějaké rady, které by vám během vašich začátků mohly pomoct. Jaký máte pohled na tuto problematiku vy? Jak probíhaly vaše začátky? Budu se těšit na vaši odezvu. 🙂